Jak padlo prvotní rozhodnutí?
JV: Byl jsem opravdu zpočátku dost nedůvěřivý. Nedokázal jsem si představit, kolik to bude stát, ani jak dlouho bude stavba trvat. Měl jsem pocit, že takovou věc si normální pracující člověk prostě nemůže dovolit. Navíc jsme velkou část prostředků investovali do rekonstrukce domů rodičů. Impulzem byl nakonec Stanislav Petříček, který v té době dostavoval svůj vlastní dům. Byli jsme u něj na návštěvě a já si pak řekl, že když to dokázal on, proč bych to neměl zvládnout i já. (směje se)
MV: Já jsem si kreslila vlastní dům už ve školce. Budete se možná smát, ale byl to přesně ten, který teď máme. Žlutý s červenou střechou. Dneska už se můžu přiznat, že jsme se Stanislavem Petříčkem na manžela tak trochu ušili boudu. Zorganizovali jsme „náhodnou“ návštěvu u něj v novém domě, která manžela definitivně přesvědčila.
JV: Právě S. Petříčkovi patří velké poděkování, že nám pomohl vše zrealizovat. Jsem rád, že nás v minulosti sám kontaktoval a nečekal, až za ním přijdeme sami. Nadále i dnes řešíme veškeré problémy týkající se financí přes něj. Vždycky se zastaví a poradí nám. Jednou dokonce přijel i z výletu na kole!
Naplnily se nakonec vaše negativní vize ohledně stavby domu?
JV: Vůbec ne. Pozemek jsme koupili od obce v roce 2005, o rok později se začalo stavět a kolaudovali jsme v roce 2008. Stanislav Petříček nám díky svým čerstvým zkušenostem radil i ohledně výběru projektanta, betonáře, volby materiálu... Nakonec jsme se rozhodli, že si nenecháme postavit dům na klíč. Dal jsem projektantovi jednoduchý úkol: Nakreslete mi stodolu.