Jak tedy upravit byt, aby měl parametry bezbariérového bydlení? Především je třeba uvědomit si, pro koho konkrétně byt upravujete. Trochu jiné parametry bude mít bydlení pro člověka na vozíku, jiné pro někoho, kdo používá berle a jiné v případě, že se staráte například o postižené dítě. Je třeba položit si dvě základní otázky – kdo a jak daný prostor používá.
Je ovšem potřeba zohlednit nejen typ omezení schopnosti pohybu, ale také fyzické parametry osoby, která je ve svém pohybu omezená. Myslete také dopředu – jak se bude omezení pohybu vyvíjet. Bude daná osoba potřebovat časem asistenci například v koupelně, při zvedání z postele atd.? To všechno by se mělo při úpravě bydlení vzít v úvahu.
Proto je dobré nechat si poradit a konzultovat úpravy či stavbu s někým, kdo má s touto problematikou zkušenosti. Řadu parametrů sice upravuje tzv. bezbariérová vyhláška 398/2009 Sb., ale ještě lepší je obrátit se na některou z organizací vozíčkářů, například na Ligu vozíčkářů. Na jejich stránkách najdete spoustu užitečných informací, rad a odkazů, stejně jako kontakty, pokud potřebujete konzultaci.
Myslete konkrétně
Individuální potřeby dané fyzickými vlastnostmi a potřebami konkrétní osoby jsou prvořadé, ale obecně platí, že vozíčkář kolem sebe potřebuje manévrovací prostor asi 1,5 m (s asistentem 1,5–1,8 m), člověk o berlích zhruba 1,2 m a na kočárek je třeba přibližně 1,7 m. Samozřejmě záleží na konkrétních rozměrech vozíku či kočárku, podle nichž by se měly řídit především rozměry dveří a mezery mezi nábytkem, aby se dalo pokojem projet. Vždycky ale pamatujte na nějakou rezervu, protože vozík či kočárek se může časem změnit a rozměry o něco zvětšit.
Dalším důležitým parametrem je dosahová vzdálenost. Pokud je člověk s omezenou možností pohybu soběstačný, to znamená, že může sám vařit, prát či uklízet, je třeba, aby mu všechny potřebné prvky a předměty ve vybavení domácnosti byly doslova při ruce. Pro vozíčkáře to tedy znamená, že pod pracovní plochy nebo stůl může vjet vozíkem a zároveň na ploše pohodlně pracovat (jsou tedy ve výšce asi 75–80 cm). Člověk s berlemi nebo s holí zase potřebuje místo na odložení pomůcek a židli (u kuchyňské linky také můžete zvolit variantu vyšší barové židle), aby mohl pracovat. Vždy by se ale měla dát zasunout pod stůl nebo odsunout do kouta, aby nepřekážela v hlavní trase. Zásuvky, vypínače a přístroje musí být také v dosahové vzdálenosti, tedy zhruba 50–75 cm nad podlahou, a nesmí být v rohu, kde je dosažitelnost horší. Myslete i na to, že dobře přístupné musí být i uzávěry vody, plynu a elektrické jističe.
Soběstačnost a bezpečnost
Pro člověka, který má omezenou schopnost pohybu, je velmi důležité (i po psychické stránce), aby zvládl co nejvíce věcí sám. Dvojnásob to platí o hygieně. Prostor a všechny pomůcky by tedy měly být přizpůsobené tak, abyste svému blízkému zajistili co největší míru samostatnosti.
Základem je protiskluzová podlaha bez přechodů či jiných bariér (výčnělky, hrany, radiátory, …), dostatečný prostor pro manipulaci s vozíkem či berlemi (a případnou asistenci druhé osoby) a dveře alespoň 90 cm s otvíráním ven, případně zasunovacími – nezabírají prostor v místnosti a můžete je otevřít i zvenčí, kdyby bylo potřeba poskytnout pomoc. Nezapomeňte taky na detaily jako věšáky, madla a odkládací plochy, stejně jako na pákové otevírání okna (větračky).
Než vstoupíte do bytu…
I před vstupem do domu nebo bytu je nutné myslet na vozíčkáře nebo na hůře se pohybující osoby. Vozíčkáři potřebují prostor na otočení s vozíkem (kruh alespoň 1,5 m), dost místa na otevření dveří, na vybrání schránky atd. V dosahové vzdálenosti potřebují kliku, schránku, vypínač i zvonek. Venku zvažte i přístřešek.
Pokud je vstup do domu v jiné úrovni než okolní terén, budete potřebovat rampu. Měla by mít dostatek místa přede dveřmi, protiskluzový povrch (například beton) a bezpečný sklon (podle její délky) – doporučovaný sklon je 1 : 16 až 1 : 12. Je-li dlouhá, má mít po několika metrech rovný úsek, na němž se dá odpočinout.
Je-li byt v patře, pak pomůže s přístupem schodišťová plošina nebo schodolez, podle technických a prostorových možností.
Bezbariérová toaleta je základ
Velkou výzvou bývá bezbariérová toaleta, a to nejen kvůli potřebě prostoru, ale také proto, že každá osoba na vozíku má jiné fyzické omezení a schopnosti, a používá jinou techniku přesednutí. Je tedy dobré vědět, zda je potřeba nejvíc místa ponechat vedle mísy, před nebo šikmo vedle ní. Samozřejmostí jsou madla, která poskytují oporu při sedání i chodícím osobám s horší stabilitou, a splachovadlo v dosahové vzdálenosti. Umístění mísy do správné výšky se řídí podle fyzických parametrů dané osoby, ale sedátko mísy by mělo být asi 50 cm od podlahy a přední okraj asi 70 cm od zadní stěny, což dá vozíčkáři dost prostoru pro přesedání.
Stěny musí být opatřeny madly (vodorovnými, svislými či šikmými), a pokud je nejde kvůli nosnosti ukotvit do stěny, existují varianty se sloupkem, který se kotví do podlahy.
Jde-li o byt pro vozíčkáře, i umyvadlo a zrcadlo musí být osazeny dostatečně nízko, aby je mohl vozíčkář používat bez asistence. Umyvadlo musí umožnit podjetí vozíkem a nesmí být moc velké, aby vozíčkář dosáhl na baterii. V tom mu může pomoct oblouk v přední hraně umyvadla nebo prodloužená (tzv. lékařská) páka vodovodní baterie. Myslete taky na dostatečnou odkládací plochu umyvadla na mýdlo a hygienické potřeby, stejně jako na dosažitelnost ručníku.
Vana nebo sprchový kout?
Věčné téma, pokud jde o bezbariérové koupelny. Tady je třeba uplatnit čistě individuální hledisko spolu s technickými možnostmi.
Pokud jde o sprchu, na prefabrikované sprchové boxy zapomeňte. Bezbariérový sprchový kout je nejlépe vyzdít, což vám dovolí využít plně možnosti prostoru a uspokojit individuální potřeby dané osoby. Kout by měl mít rozměry alespoň 90 × 90 cm a rozdíl mezi podlahou koupelny a koutu by neměl být větší než 2 cm. Samozřejmostí je protiskluzová podlaha.
Před sprchovým koutem nechte dost místa na manipulaci a „odložení“ vozíku nebo na stoličku, kam se dá po osprchování sednout.
Ve sprchovém koutu se pak soustřeďte na sklopné sedátko a na madla umístě
ná tak, aby umožnila pohodlné a bezpečné usednutí či přesun z vozíku. Sklopné sedátko by mělo být zhruba 50 cm nad podlahou. Při výběru sprchové baterie rozhodně sáhněte po ruční sprše s pákou.
Pokud zvolíte vanu, měli byste ji osadit alespoň 10 cm od zdi, aby se sokl dal použít k odkládání, ale především jako opora při vstávání (spolu s madly). Je-li to možné, měla by mít také nižší hranu, aby se do ní lépe vstupovalo. Skvělou variantou jsou dnes na trhu dostupné vany s dvířky, kde odpadá nutnost zvedat nohy a překračovat hranu vany. Vhodná je také vana se sedátkem.
Potřebujete-li vozíčkáři nebo seniorovi při mytí poskytnout asistenci, je naopak dobré osadit vanu výše. A pokud budete na přesun osoby do sprchy nebo vany potřebovat elektrický zvedák, musíte počítat s dostatečným prostorem na zařízení i manipulaci, a to podle typu zvedáku.
Kuchyně nejen pro jednoho
Kuchyni většinou využívá více členů domácnosti, takže je důležité mít dost prostoru pro pohyb více osob. Vzhledem k tomu, že vozíčkář potřebuje manipulovat s vozíkem, musí mít vedle dřezu, varné desky, stejně jako vedle ledničky odkládací plochu. Ta by měla mít alespoň 30 cm. Hlavní pracovní plocha nemusí být příliš velká, asi tak 60–120 cm, aby bylo z vozíku vše na dosah. Stejná pravidla platí i pro osoby pohybující se s pomocí berlí nebo hole, jen s tím rozdílem, že u pracovní plochy potřebují židli nebo stoličku. Pořídíte-li ji s kolečky, máte bonus navíc!
Pokud jde o výšku pracovní desky, ta záleží čistě na fyzických dispozicích a přáních vozíčkáře, resp. všech, kdo budou kuchyň používat. Běžná linka má pracovní desku ve výšce 85–90 cm, vozíčkáři ji potřebují zhruba o 10 cm níže. V případě, že v kuchyni bude vařit vozíčkář i zdravý člověk, je dobrou variantou výšku linky v různých částech nakombinovat. V případě dřezu a varné desky (nejlépe elektrické, kvůli bezpečnosti) je ale nutné vynechat dolní skříňky, aby se dalo vozíkem zajet pod ně.
Dobře dosažitelné by měly být i spotřebiče, jako trouba a mikrovlnná trouba, stejně jako běžné nádobí, které je dobré umístit do zásuvek v dolní části linky. Ovšem vzhledem k tomu, že spodních skříněk je méně (pod dřezem a varnou deskou chybí), je třeba vybavit kuchyň chytře. Zvolte tedy například stohovatelné nádobí, které nezabírá tolik místa. Využít lze i horní skříňky, a to díky speciálnímu kování, které umožní stáhnut celou skříňku až na úroveň pracovní desky. Tady ale počítejte s větší finanční náročností. Myslete také na výšku osvětlení, digestoře a ostatních spotřebičů, které v kuchyni používáte.
Výběr postele nepodceňujte
V ložnici pečlivě zvažte umístění postele. Pokud vozíčkář nebo osoba s omezenou schopností pohybu potřebuje (nebo bude potřebovat) asistenci, postel by měla stát v prostoru, tedy přístupná z obou stran. Vedle (okolo) postele by pak měl být dostatečný prostor pro manipulaci s vozíkem, tedy „kruh“ alespoň 1,5 m v průměru.
Výška lůžka by také měla být vyšší, než je běžné. Jednoduchým vodítkem vám může být výška sedáku vozíku, což umožní snadné přesednutí. Pro obtížně chodící osobu by výška postele měla odpovídat vyšší židli. Velikost lůžka vybírejte podle toho, co si můžete dovolit z hlediska financí, ale hlavně prostoru. Určitě byste měli investovat do speciální zdravotní matrace (tvrdost a materiál vyberte podle individuálních parametrů) s elektronicky polohovatelným roštem, která dovolí postiženému kvalitní relaxaci a spánek, a případně i do antidekubitní podložky. Ta zase zabrání vzniku bolestivých proleženin. Zvažte také namontování hrazdičky nebo madla na stěně pro lepší sedání. Potřebujete-li na přesun použít elektrický zvedák, počítejte s tím, že kolem postele je třeba víc manévrovacího prostoru.
Obývací pokoj
V obývacím pokoji je zásadní, aby nebyl plný nábytku, který by bránil v manipulaci s vozíkem či berlemi. Neznamená to ale ani, že vyhodíte sedačku. I vozíčkář potřebuje během dne změnit polohu těla, odpočinout si a relaxovat na gauči nebo v pohodlném křesle. Obojí by mělo být pohodlné a uzpůsobené tak, aby se vozíčkář dostal snadno zase zpátky na vozík. Proto by sedací nábytek neměl být příliš hluboký ani měkký a měl by mít pevné područky, které poskytnou dostatečnou oporu při přesedání.
Plánujete-li skříň nebo obývákovou stěnu, nezapomeňte ji vždy ukotvit do stěny, je to bezpečnější. A pokud možno ji posaďte na odskočený sokl, aby se dalo vozíkem přijet přímo k ní a všechny uložené věci byly dobře dosažitelné.
Co ještě?
Nezapomeňte ani na terasy a balkony. Musí mít hloubku nejméně 1,5 m, bezprahový přechod (maximální rozdíl 2 cm) a dostatečně vysoké zábradlí (i pro stojícího člověka!), které zároveň umožní člověku na vozíku průhled ven.
Podobně přístupné (a vybavené) by ideálně měly být také prostory, jako je sklep či dílna. Pokud jde o parkování, pak je pro vozíčkáře třeba mít parkovací místo s dostatečným prostorem vedle a vzadu, tedy alespoň 3,5 m široké.
Základní zásady pro bezbariérový prostor:
Berte v úvahu, kolik prostoru k pohybu (včetně manipulace s vozíkem či berlemi) osoba potřebuje, případně zda potřebuje (či v budoucnu bude potřebovat) i asistenci. Zajistěte bezpřechodové prahy ve všech místnostech. V koupelně a na WC také protiskluzovou podlahu. Myslete na to, že vše by mělo být praktické, bezpečné a pohodlné, uzpůsobené osobním potřebám, schopnostem a přáním hendikepované osoby. Dveře v bytě musí být nejméně 90 cm široké s manipulačním prostorem před i za nimi. Všechny prostory v bytě musí umožňovat otáčení vozíku (kruh s průměrem 1,5 m). Všechny vypínače, zásuvky, jističe, uzávěry, držadla, kliky a madla musí být v dosahové vzdálenosti, tedy ve výšce 0,6–1,2 m. Okna by měla mít pákové ovládání ve výšce zhruba 1 m.
