Pravidelné kapesné pomáhá předcházet dluhům v dospělosti
Když nebude dítě kapesné dostávat vůbec, do dospělácké reality mu to mnoho nedá. „Pro dítě je dobré, že se naučí s penězi zacházet, pozná cenu různých věcí, naučí se plánovat, na co peníze použije, a dokáže si třeba později odepřít sladkosti a ušetřit si na něco většího. Pokud se hospodaření s penězi začne učit až v dospělém věku, může se snadno dostat do finančních problémů,“ varuje dětská psycholožka PhDr. Pavla Majerová.
Vysoké kapesné škodí
Nedávat dítěti kapesné tedy není cestou k tomu, jak naučit ratolest finanční gramotnosti. Ovšem najít k dětskému kapesnému ideální postoj není snadné. Chybovat se dá v mnoha oblastech. „Často se v praxi setkávám s tím, že rodiče dávají dětem neúměrně vysoké kapesné a děti to považují za standardní. Případně dětem dávají kapesné, ale pokud je dítě utratí, dají mu další peníze, čímž dítě může získat dojem, že peníze je možné dostat kdykoliv, a ztrácí potřebu s nimi hospodařit.“
Dobrý hospodář už odmala
A o to tady jde. Finanční gramotnost znamená především schopnost plánovat vlastní příjmy a výdaje, i když v případě dětí může jít o koruny či desetikoruny. I v útlém mládí se totiž může člověk naučit tvořit rezervy a plánovat do budoucna.
Nebojte se tedy děti zasvětit do reality všedního dne. Hrajte si s nimi na domácnost a její výdaje, na obchod či na banku. Vysvětlujte, buďte upřímní a nic nepřikrášlujte. Syn nebo dcera se musí naučit, že peníze netiskne bankomat, ale že za jejich vyděláním je spousta dřiny.
Skutečná výuka finanční gramotnosti začíná na základní škole
Pravidelné kapesné začíná většina dětí dostávat při nástupu do první třídy. Do té doby si spoří v prasátku, často se jedná o drobné, které dostane od prarodičů či rodinných přátel. Už dříve jsme psali o tom, kdy začít vyplácet kapesné. Jak to vidí dětská psycholožka PhDr. Pavla Majerová? „Myslím, že dobré je začít ve chvíli, kdy dítě nastupuje do školy a umí alespoň trochu počítat. Zpočátku stačí nižší částka, která se zvyšuje úměrně věku – ze začátku dávat kapesné v hotovosti třeba každý týden a postupně prodlužovat dobu na měsíc.“
Dětem by se také příliš nemělo mluvit do toho, za co uspořené peníze utrácejí. „Kapesné je něco, o čem by si mělo rozhodovat dítě, ale zároveň by měl mít rodič o výdajích dítěte přehled a měl by ho nenásilně vést k tomu, co je a co není vhodné,“ doplňuje dětská psycholožka.
Neodměňujte každodenní úkoly ani známky ve škole
Pokud je to možné, nikdy nepoužívejte dávání kapesného jako výchovný prostředek. Někteří rodiče mají také tendenci odměňovat děti za známky ve škole. Hodnocení typu za jedničku deset korun, za dvojku pět korun není dobrým modelem. Podobně to vidí i PhDr. Pavla Majerová. „Tento způsob odměňování nepovažuji za dobrou cestu. Většina dětí nastoupí do školy s tím, že se učit chce a baví je to. Tím, že je budeme odměňovat za známky, jejich pozornost přesunujeme ne k učení, ale jen ke známkám.
A pak se také setkávám s dětmi, které i na zajímavý úkol, který by je bavil, reagují větou: A bude za to jednička? Ne? Tak to nechci… Peníze jsou vnější motivace, která nikdy není tak silná jako ta vnitřní, tedy to, co sami chceme. Stejně tak odměňovat dítě finančně za domácí práce mi nepřipadá vhodné. Udělat něco pro ostatní členy rodiny by mělo být samozřejmostí.“
V patnácti už ne jenom zábava
S přechodem na střední školu je na děti kladena větší odpovědnost a tomu by mělo odpovídat i používání kapesného. Kapesné totiž nutně nemusí být jen pro zábavu potomka. „Naopak si myslím, že pokud je kapesné v adekvátní výši (např. průměrná částka za telefon a něco navíc pro potřebu dítěte), dítě brzy zjistí, že není možné provolat vyšší částku, než má, a pozná následky, což je myslím nejlepší způsob, jak ho naučit se v budoucnu vyhnout špatnému zacházení s penězi. Pokud dítě chce něco dražšího, můžeme se s ním domluvit, že zaplatíme polovinu a druhou si dítě našetří,“ zakončuje PhDr. Pavla Majerová.
