Rádce na finance

Úvodem jste zmínila, že vám Modrá pyramida změnila život. Co jste tím myslela?

Dagmar: Já jsem poprvé přišla do Modré pyramidy už v roce 2000, kdy jsem si založila smlouvu o stavebním spoření, protože to bylo výhodné a chtěla jsem si něco naspořit do budoucna, třeba na penzi. Už tenkrát jsem myslela na zadní vrátka. Jenže pak přišel životní zlom a ukázalo se, jak jsem tehdy byla prozíravá. Zcela se mi změnila životní situace – rozvedla jsem se a musela začít budovat nový domov s novým mužem…

Jaký domov jste si přála?

Dagmar: Snila jsem o domečku v přírodě, abych mohla být v lese, chodit běhat na čerstvém vzduchu a také plavat, což je můj velký koníček. Tak jsem si svůj sen začala plnit… Zalíbilo se mi jedno pěkné místo pro náš nový domek hned u lesa na Nymbursku. Lokalita mi vyhovovala, protože je dostupná z Prahy, kam denně dojíždím do práce. K financování stavby domu jsem si vybrala Modrou pyramidu, u níž jsem v roce 2005 požádala o úvěr na pořízení rodinného domu. Se vším mi ochotně pomáhala moje finanční poradkyně Jana Dražanová.

Jak váš nový domov vznikal?

Jan: Myšlenka se zrodila v mé hlavě, ale musím přiznat, že se mé ženě okamžitě zalíbila, a od té chvíle jsme už oba uvažovali o svém budoucím domě jen jako o srubu. Podívali jsme se teoreticky na internet, prakticky na veletrh zaměřený na dřevěné domy. Mezitím jsme důkladně zvažovali, co chceme a kde budeme bydlet. Nakonec jsme našli místo v kraji mého dětství, jak už zmínila žena, poblíž Nymburka. Na okraji lesa, kde stál pouze jeden dům, ale nedaleko od malé vesnice. Také jsme našli člověka, který měl ve své nabídce slušné domy ze dřeva. Jmenuje se Vladimír Bernat, tehdy před šesti sedmi roky měl firmu na Moravě, dnes už ji má v Čechách u Mimoně.

Jaké kroky stavbě srubu předcházely?

Jan: Pan Bernat si s námi dal schůzku, vytáhl notebook a začal klást otázky: Jak velký by měl být půdorys srubu, kolik chceme místností, zda patro atd. Vše se hned objevovalo na obrazovce a měnilo se podle našich připomínek. Jsme dva starší lidé, už tehdy nám bylo přes 60 let, takže jsme se shodli, že nám stačí přízemní bungalov, abychom nemuseli chodit do schodů. Jedna velká obývací místnost, ve které bude i kuchyně, a vedle toho větší koupelna, stejně velká ložnice, pracovna pro dva lidi, technická místnost. Mysleli jsme si, že budeme potřebovat garáž v domě. Navrhl jsem, že by bylo pěkné mít v oné velké místnosti část coby galerii, zbytek otevřený až do střechy. Přestože to znamená větší spotřebu tepla, je to pěkné. Vladimír Bernat vše předvedl a spočítal. Nutno říci, že se částka, kterou nám sdělil, nelišila ani o korunu od toho, co jsme po dokončení zaplatili!

Dřevostavby na klíč jsou dnes poměrně rychlou a dostupnou záležitostí, je to tak?

Jan: Ano, uzavřeli jsme smlouvu a po krátkém čase jeli na Moravu, kde už stál na dvoře firmy Vladimíra Bernata náš nový dům – tedy obvodové zdi z mohutných kmenů z lesů okolo Macochy. Jediný otvor nám umožnil vejít ve dřepu „dovnitř“ srubu, kde jsme si měli vybrat, kam si přejeme umístit všechny zásuvky a vypínače, kde bude kuchyň atd. Bylo složité si to představit, ale takřka jsme se trefili. Po čase přijely dva náklaďáky, složily na náš pozemek u lesa spoustu klád a hned poté začala stavba. Chlapi používali velice zručně motorové pily, sekery a dláta, naše irská teriérka Irča se jim zdárně pletla pod nohy a byla šťastná, že může usnout uprostřed toho rachotu, zasypávaná pilinami a třískami. (směje se) 

Jak dlouho stavba srubu trvala?

Jan: Neumím už dneska přesně říct, kolik dnů trvala hrubá stavba – myslím, že něco přes čtrnáct dní, ale tým V. Bernata pokračoval podle požadavků, protože jsme chtěli „stavbu na klíč“. Nastoupili další lidé, kteří vytvořili podlahu z námi zakoupených dlaždic, přivezli jsme vše, co bylo zapotřebí do koupelny včetně bidetu a co největší vany. Mimochodem byste nevěřili, jak je složité sehnat opravdu velkou vanu, kam byste se naložili do horké vody a při svíčkách buď mlčeli a vychutnávali si tu slast, nebo si povídali… Ale povedlo se. Náš srub dostával tvar i vnitřek podle našich představ. Hned na začátku jsme dodavateli V. Bernatovi sdělili, že se budeme stěhovat k 1. Červenci 2007. V ten den jsme přijeli se dvěma stěhovacími vozy (člověk netuší, kolik toho s sebou celý život táhne!) a zjistili jsme, že chybí kousek podlahy, jedno okno a ještě něco. Ta parta nevěřila, že se nastěhujeme opravdu hned. Bylo to proto, že existuje tvrzení, které doporučuje nechat srub rok „sedat“. Dřevo, ze kterého je hrubá stavba, totiž sesychá a srub se jaksi zmenšuje a dotváří. Lidé V. Bernata s tím ale počítali, měli chytré vychytávky, které zajistily, aby klády stěny nevytlačily vanu, aby se nezbortily vnitřní příčky atd. Fungovalo to! Několik málo dnů jsme spali jednou na matracích v pracovně, podruhé v koupelně, část vybavení stála na verandě. Ale netrvalo dlouho a my přebírali srub…

Prý jste ale narazili na malý karambol?

Jan: Ano, zjistili jsme totiž (a V. Bernat to uznal), že jsme společně špatně spočítali garáž, která o dvanáct centimetrů nedostačovala pro zaparkování dva náklaďáky, složily na náš pozemek u lesa spoustu klád a hned poté začala stavba. Chlapi používali velice zručně motorové pily, sekery a dláta, naše irská teriérka Irča se jim zdárně pletla pod nohy a byla šťastná, že může usnout uprostřed toho rachotu, zasypávaná pilinami a třískami. (směje se) 

Teď ale nemáte kde parkovat auto…

Jan: Nakonec mám, garáž vznikla opodál srubu, je samozřejmě také ze dřeva a v jejím prodloužení skladujeme dřevo na topení.

Jak si tedy ve srubu topíte?

Jan: Ve většině místností máme podlahové elektrické topení, které je nastavené tak, aby hřálo v zimě sice nepřetržitě, ale díky možnostem elektroniky je třeba v koupelně příjemné teplo jen ráno a večer, přes den je tam pouze „vlídno“. Zato hlavní místnosti vévodí velká krbová kamna, která zvládnou vyhřát celý dům. Sálavé teplo z vysušeného dřeva je skvělé, jednak celý dům voní, jak působí na dřevěné stěny, jednak efekt otevřeného ohně sám o sobě vytváří atmosféru domova, kde je útulno a přívětivě. 

Jakou máte zahradu? Poskytuje vám žádaný komfort?

Jan: Přímo z hlavní místnosti se vychází na dřevěnou verandu francouzským oknem, kterým do zahrady vidíme. Kdysi to byl kus zarostlé divočiny s 52 břízami a spoustou divokých travin a keřů. Protože je hned pod povrchem písek, museli jsme navézt valník koňského hnoje, neustále pilně vytváříme kompost, zavedli jsme samočinné zavlažování a postupně vypěstovali velmi pěkný trávník. Zařekli jsme se, že nebudeme kupovat vzrostlé stromy, takže vše, co už dnes dává první plody, jsme zasadili jako malý proutek. Nejhezčím koutem je vřesoviště, které je dílem žáka zahradnické školy, ale vše ostatní jsme dělali sami. Včetně lavičky z klády, která zbyla po vyříznutí dveří srubu. Dub, který roste za plotem, pochopil, co potřebujeme a sklonil větve nad lavičku, takže se i v parném létě sedí ve stínu…

Můžete prozradit, jak velká to byla investice?

Jan: Srub stál „na klíč“ 2 800 000 Kč, sto tisíc stála betonová deska pod ním, něco jsme zaplatili za verandu. Parta V. Bernata se občas stavila, aby dotáhla to či ono, například okapy se pohybovaly podle sesychání stěn. Musíme to zaklepat, ale za těch pět a půl roku bydlení jsme neměli žádný problém. Každý, kdo se u nás zastaví, žasne, jak zvenku působí srub jako malý, ale uvnitř je spousta prostoru, který je prosvětlený a skýtá pohodu dvěma starším lidem… V roce 2012 jsme oslavili pětileté bydlení! 

Nadělili jste si do srubu něco nového?

Jan: Oslavou byla stavba bazénu. Manželka v mládí bydlela u stadionu Juliska v Praze 6 a závodně plavala v Dukle, proto tak miluje vodu a plavání. Mám takový dojem, že bych měl na bazénový protiproud žárlit. Vidět svoji ženu řádit ve vodním živlu je zážitek. (směje se)

A co vy, Dagmar, jak jste v novém domku spokojená?

Dagmar: Já jsem teď celkově moc spokojená, mám hodného manžela a díky Modré pyramidě bydlíme tak, jak jsem si přála – v přírodě ve dřevěném srubu a teď už i s bazénem. Ale hlavně mám svá vysněná zadní vrátka do lesa!

Zůstala jste se svou finanční poradkyní v kontaktu?

Dagmar: Zrovna nedávno jsme se znovu sešly. Jednak abych jí poděkovala za to, že jsem díky Modré pyramidě mohla tak hezky začít novou etapu svého života a bydlet hlavně velice levně, jednak proto, aby mi připravila finanční analýzu a finanční plán, protože je třeba zkontrolovat, zda jsou všechny moje produkty nastavené podle mojí současné situace, aktualizovat například pojistky hlavně na dům, případně na auto, promyslet, zda není vhodné nějaký nový produkt založit… Zkrátka prověřit, zda máme dostatečně ochráněný majetek a příjmy a zda je také správně nastavena tvorba rezerv. V penzi se hodí každá koruna, ta, která je dobře investovaná a hlavně ta ušetřená.