Původně jste bydlela v Karlíně. Co vás přivedlo do Odoleny Vody?
Manžel pracoval v Aeru Vodochody. Dozvěděl se o tom, že se v Odoleně Vodě prodávají parcely, a protože jsme v té době hledali společné vlastní bydlení, rozhodli jsme se pro dům. Chtěli jsme jít do nového. Nechtěli jsme se pouštět do nekonečné rekonstrukce staré nemovitosti. V roce 2003 jsme začali stavět, na podzim 2004 jsme se nastěhovali a rok nato jsme měli svatbu.
Po několika letech vám ale byl domek o dispozici 4 + kk těsný…
Ano, měli jsme dvě dcery a třetí byla na cestě. V Odoleně Vodě jsme byli spokojení, tak jsme se rozhodli, že druhý dům postavíme jen o kousek dál. Obrátili jsme se na Stanislava Petříčka, finančního poradce Modré pyramidy, který nám pomáhal i s vyřizováním úvěru pro první dům. Je to náš soused „přes plot“.
Finanční poradce nám prozradil, že jste dům postavili v rekordním čase!
Všichni se smáli, když jsme říkali, že budeme mít za půl roku postaveno. V roce 2012 jsme se pustili do stavby a v témže roce už domek stál. Manžel byl moc šikovný a hrubou stavbu i vnitřek domu postavil sám. Sám domek dokonce i vyprojektoval. Jen na odborné práce jsme si najali firmy.
Jednu stavbu už jste měli za sebou. Jaké změny jste udělali u druhého domku?
Předchozí zkušenost pro nás byla velkou výhodou. Druhý dům musel být vzhledem k dalšímu přírůstku do rodiny samozřejmě větší. Má celkem 205 m2, dispozičně 5 + kk, takže každá dcera má svůj vlastní pokoj. Dále jsem chtěla mít technickou místnost, která v předchozím domě nebyla. Navazuje na koupelnu a mám v ní pračku a kotel. Určitě jsem chtěla kuchyňskou spíž, která se mi v předchozím domě velmi osvědčila. Pochvalujeme si také, že ze vstupní chodby vedou jedny dveře přímo do garáže. A při hustém provozu jednou za čtrnáct dní jsme rádi, že kromě WC v koupelně máme ještě jeden samostatný záchod navíc.
Je v domě něco, na čem jste trvala?
Kromě spižírny jsem chtěla, aby byla kuchyň s jídelnou oddělená od obývacího pokoje malým schůdkem. Jinak je totiž dům prakticky bezbariérový. Manžel chtěl zase malou pracovní místnost a především velké akvárium, které jsme trochu netradičně zabudovali do stěny mezi jídelnou a ložnicí. Můžeme pozorovat ryby od jídelního stolu i z postele. S instalací akvária pomáhal i náš finanční poradce Stanislav se synem, bylo to tehdy dost dramatické (směje se).
Nebylo pro vás těžké zvyknout si na život v malém městě?
Už bych neměnila. V Odoleně Vodě žiji jedenáct let, mám tu přátele, teď už i rodiče, o pár ulic dál bydlí můj finanční rádce (směje se). Odolena Voda má veškerou občanskou vybavenost, každých dvacet minut odjíždí autobus do Prahy, není tu hustý provoz, takže děti mohou běhat venku a jezdit na kole, aniž bych se o ně musela bát. Dvě starší dcerky (10 a 8 let) už chodí do školy, nejmladší (4) začala chodit do školky, všechno máme v dosahu pěší chůze.
A co v domě nejvíc baví vaše tři holčičky?
Kromě vlastních pokojů si nejvíc užívají bazén, který jsme s přítelem vybudovali na zahradě. Tam se s přáteli a rodinou moc rádi scházíme na společné grilování a pivko. Teď se chystáme pořídit pejska, pudlíka, tak holky nadšeně plánují, kde bude mít pelíšek a jak se bude pejsek jmenovat. Zatím vede Maylie.
