Kompostovat můžete i v bytě
Kompostovat nemusíte jen na vlastní zahradě. Můžete spojit síly s jinými zájemci a pořídit komunitní kompostér do společných prostor na sídlišti, ve školách či ve firmách. Kompostovat lze ale i na balkoně či terase nebo přímo v bytě v domácím vermikompostéru, ve kterém hlavní práci odvedou žížaly.
Kromě kompostu získáte i žížalí čaj
Vermikompostér bývá nejčastěji z umělé hmoty nebo z tvrdého, chemicky neošetřeného dřeva, můžete si ho ale vyrobit třeba i ze starých pneumatik. Důležitá je podestýlka, která se připravuje většinou z trávy, listí, natrhaného navlhčeného papíru, hoblin nebo kokosového vlákna. Pokud si zakoupíte vermikompostér v obchodě, jsou suroviny na podestýlku součástí balení. Do podestýlky vložíte žížaly a malé kousky biomateriálu, dávku „krmiva“ postupně zvyšujete. Vermikompostéry se obvykle skládají z dvou až tří perforovaných pater, kterými žížaly prolézají. Zatímco v jednom patře probíhá kompostovací proces a zrání kompostu, do dalších můžete ukládat biomateriál. Otvory v nádobách se odvádí do zásobníku přebytečná vlhkost, takzvaný žížalí čaj. Tekutinu můžete průběžně odčerpávat a naředěnou čistou vodou ji využívat ke hnojení pokojových rostlin i zahrady.
Vermikompostér nepáchne
Žížaly ve vermikompostéru žijí v dokonalé symbióze s bakteriemi, které rozrušují buněčné stěny kompostovaného materiálu. Žížaly si pochutnávají na organických zbytcích i s bakteriemi a díky tomu zůstává organický materiál čistý a nezapáchá. Produkují přitom válečkovité výměšky, které jsou vynikajícím hnojivem – vermikompostem. Tím, jak se žížaly pohybují, zároveň kompost provzdušňují a zrychlují jeho zrání.
Kalifornské žížaly údernice
K vermikompostování můžete použít žížalu hnojní, která se běžně vyskytuje v zahradním kompostu. Na trhu jsou speciálně vyšlechtěné kalifornské hybridy, které se rychle množí a dokážou intenzivně přeměňovat organické zbytky ve vermikompost. Žížaly kalifornské jsou velmi žravé, a proto rozkládají zbytky mnohem efektivněji než žížaly hnojní. Za den pozřou potravu o váze až poloviny vlastní hmotnosti a přemění ji na úrodný humus. Půl kilogramu žížal tak zkonzumuje za den zhruba ¼ kg biomateriálu, což je množství, které denně vyprodukuje průměrná čtyřčlenná rodina. Za 4 až 5 měsíců vznikne vermikompost, který obsahuje mnoho živin potřebných pro pěstování plodin a květin.
Co patří a nepatří do vermikompostu?
Žížalám chutná většina organických zbytků, které vyhazujeme: zbytky ovoce a zeleniny (včetně citrusových plodů), kávové a čajové zbytky, zbytky pečiva, papírové kapesníky, lepenka, ubrousky, zvadlé květiny, zemina z květináčů, podestýlka domácích býložravých zvířat i zbytky vařených jídel (brambory, těstoviny, rýže, knedlíky apod.) Velké kusy nakrájejte, aby byly přístupnější. Do vermikompostéru lze ukládat i skořápky z vajíček a ořechů, žížaly je však během kompostování nestačí rozložit. Nekrmte žížaly mléčnými výrobky, zbytky masa ani tuky!
Co je důležité?
Během vermikompostování je třeba pravidelně kontrolovat stav materiálu a občas jej prohrábnout. Žížaly potřebují teplotu kolem 20 °C a správnou vlhkost substrátu. V zimě je nutné zajistit temperované prostředí. Pokud máte kompostér na balkoně či terase, přesuňte ho na zimu třeba do chodby bytu nebo společných prostor. V létě se nesmí kompostér vystavovat přímému slunci, aby se žížaly nevysušily.
